Zápočťák
Na začátku nového článku bych se měla asi především omluvit. Zápočťák byl boj, takže jsem neměla čas napsat jakýkoliv článek. Je mi to líto, ale teď budu mít chvíli volno, takže se vám to pokusím vynahradit.
Možná by některé z vás zajímalo, jak vlastně takové předvánoční období vypadá. Jednoduše hnus velebnosti. Zvlášť když si tak chytře jako já naplánujete hromadu testů nebo ústních zkoušek na týden. Jo, opravdu se jednalo akorát o týden.
Byl to týden hrůzy a probdělých nocí. Dejme tomu, že to začalo v neděli večer. Přijde na vás taková ta chvíle kdy si říkáte...to nedám..na to nemám...kdy se to mám všechno naučit? V ten moment vám však proběhne náhlý a nečekaný cvak v hlavě a začne jí běžet...a proč bych to jako nedala...umím to. Takto se to pořád střídá dokola. Mezitím si otevřete učení a opravdu bezmyšlenkovitě a s pocitem absolutně vymazané paměti se to snažíte ještě našprtat.
V pondělí ráno nejíte, nemluvíte a je vám všechno jedno. Když se pak dostavíte na daný termín (dobře, minimálně s půlhodinovým předstihem) do školy, začnete přemýšlet opravdu nad jakoukoliv blbostí. To znamená, že vám běží v hlavě otázky stylu, proč je země kulatá? Jo, je to trošku depresivní. Nicméně se odeberete ke svému testu.
Při prvním pohledu na papír máte pocit, že si z vás někdo asi dělá legraci. Velkou. Ne moc pěknou. Hlavně nesmím zapomenout otočit papír a zjistit, jestli nemá náhodou dvě strany. Nemá. To je zjištění, které mi rozsvítí takové to maličké světlo na konci tunelu.
Po testu se po chodbě šíří různé verze správných a špatných odpovědí. Podle mě, je to docela depresivní, protože člověk zjišťuje, že má polovinu odpovědí jinak než ostatní. Špatně. Nebo taky ne. Ovšem v tomto momentě není čas ztrácet čas. Musíte přece najít správnou učebnu, kde píšete další test. Když to vyjde, je to všechno, co vás ten den čeká a máte tedy volno. Ano, volno na to, abyste se mohli začít zase učit.
Takový den většinou končí někdy kolem půlnoci, kdy vám padá hlava do notebooku a máte zase pocit, že v ní nic není. Takhle to běží jeden týden, pak člověk mrkne a jsou tu skoro Vánoce.
To jsou pak zasloužené prázdniny.
Možná by některé z vás zajímalo, jak vlastně takové předvánoční období vypadá. Jednoduše hnus velebnosti. Zvlášť když si tak chytře jako já naplánujete hromadu testů nebo ústních zkoušek na týden. Jo, opravdu se jednalo akorát o týden.
Byl to týden hrůzy a probdělých nocí. Dejme tomu, že to začalo v neděli večer. Přijde na vás taková ta chvíle kdy si říkáte...to nedám..na to nemám...kdy se to mám všechno naučit? V ten moment vám však proběhne náhlý a nečekaný cvak v hlavě a začne jí běžet...a proč bych to jako nedala...umím to. Takto se to pořád střídá dokola. Mezitím si otevřete učení a opravdu bezmyšlenkovitě a s pocitem absolutně vymazané paměti se to snažíte ještě našprtat.
V pondělí ráno nejíte, nemluvíte a je vám všechno jedno. Když se pak dostavíte na daný termín (dobře, minimálně s půlhodinovým předstihem) do školy, začnete přemýšlet opravdu nad jakoukoliv blbostí. To znamená, že vám běží v hlavě otázky stylu, proč je země kulatá? Jo, je to trošku depresivní. Nicméně se odeberete ke svému testu.
Při prvním pohledu na papír máte pocit, že si z vás někdo asi dělá legraci. Velkou. Ne moc pěknou. Hlavně nesmím zapomenout otočit papír a zjistit, jestli nemá náhodou dvě strany. Nemá. To je zjištění, které mi rozsvítí takové to maličké světlo na konci tunelu.
Po testu se po chodbě šíří různé verze správných a špatných odpovědí. Podle mě, je to docela depresivní, protože člověk zjišťuje, že má polovinu odpovědí jinak než ostatní. Špatně. Nebo taky ne. Ovšem v tomto momentě není čas ztrácet čas. Musíte přece najít správnou učebnu, kde píšete další test. Když to vyjde, je to všechno, co vás ten den čeká a máte tedy volno. Ano, volno na to, abyste se mohli začít zase učit.
Takový den většinou končí někdy kolem půlnoci, kdy vám padá hlava do notebooku a máte zase pocit, že v ní nic není. Takhle to běží jeden týden, pak člověk mrkne a jsou tu skoro Vánoce.
To jsou pak zasloužené prázdniny.
Komentáře
Okomentovat